PODROBNÁ HISTORIE

Torpedo Havířov vstupuje do své čtvrté dekády. Během tří desítek let zanechalo na florbalové mapě nesmazatelnou stopu. Zároveň se jedná o jeden z nejdéle fungujících klubů pod Českým florbalem. Níže je historie popsaná těmi nejdůležitějšími okamžiky v historii.

26_20250326_153956.jpg

ZALOŽENÍ KLUBU

Torpedo Havířov bylo založeno 20. května 1995. Většina zakládajících členů pocházela z nejstarších florbalových klubů na území našeho města (M. T. C. Slike Havířov a FBK Royal Havířov). Po zániku dvou zmíněných klubů (1995, respektive 2001) patří primát nejstaršího havířovského klubu právě Torpedu. Zároveň jako u mnoha florbalových oddílů té doby přicházeli hráči z jiných sportovních odvětví, zejména hokeje.

Rozhodující schůze probíhaly v dnes již neexistující restauraci na tehdejší SŠTO na ulici Junácké (dnešní Úřad práce). Hlavní slovo na schůzích měli Richard Strnadel, René Hejsek a Martin Gvožď. Zbývalo už jen vymyslet klubové barvy a jméno. Žlutá a černá provází Torpedo již od založení. Jmen bylo více, ale do užšího okruhu se dostaly názvy tři.

„Jmen bylo více. Většina pocházela ze zemí bývalého Sovětského svazu. Do finále se nakonec dostalo Torpedo, Dynamo a Křídla Sovětů."

René Hejsek, spoluzakladatel Torpeda Havířov

TORPEDO MEZI ELITOU, ZALOŽENÍ MLÁDEŽE

Florbal byl v České republice stále ještě v plenkách. Po přihlášení klubu do České florbalové unie přišlo zařazení do nejnižší soutěže, kterou v té době byla 2.florbalová liga – divize Morava. Nováček soutěže z Havířova prošel soutěží jako nůž máslem. Jediná prohra Torpeda přišla v devátém kole (4:5) s Holešovem. Nutno podotknout, že odveta skončila pro žlutočerné barvy 19:2. První místo s jedinou ztrátou a skórem 159:52 vystřelilo Torpedo mezi českou florbalovou elitu.

„Oslavy postupu byly mohutné. V restauraci na Kopci. Došlo i na vláček na kolenou. Ale teď si tak říkám, že jsme slavili prakticky po každém zápase. Málokdy se povedly akce jako tenkrát, za starých času Torpeda.“

Zbyněk Bernacik, vzpomínky k 15. výročí založení Torpeda

Horní řada zleva: Spratek, Bernacik M., Lendl, Hejsek, Bernacik Z., Strnadel, Capoušek, Steklý, Kaleta, Waliczko, Gvožď, sponzor týmu Tržický. Dolní řada zleva: Kožušník Petr, Kuča, Rychtařík, Komár, Laja, Kysučan, Prukner.

V sezóně 1996/1997 nastupuje Torpedo ke své první sezóně v nejvyšší lize. V první polovině soutěže si Havířov vybral krutou nováčkovskou daň a jen díky zařazení vyššího rychlostního tempa a přivyknutí obtížnosti soutěže si zajistili konečnou 9. příčku, což na příslušnost v tehdejší 1.lize pro další rok stačilo. Existenční bylo utkání proti North Stars Ostrava v posledním kole základní části, které o sestupujícím rozhodovalo. Žlutočerní vyhráli na půdě svého soka 5:2 a poslali tak ostravany o ligu níže.

Zároveň došlo k založení prvního mládežnického celku. Ostravská žákovská soutěž přivítala starší žáky Torpeda. Jednalo se o vůbec druhý ročník této soutěže. I z tohoto důvodu to na lepší, než 7. místo z celkového počtu devíti týmů nestačilo.

ZABYDLENÍ V SUPERLIZE POD KŘÍDLY PEGRESU

Sezónu následující (1997/1998) bylo jasným cílem postoupit do play-off, což se také podařilo. Z 8. místa žlutočerní potrápili první Spartu, ale v tehdejším systému hraném čtvrtfinále na dvě vítězná utkání to na víc nestačilo. Podařilo se však zabydlet v nejvyšší soutěži a pro sezónu následující přišla nečekaná vzpruha. Své jméno s klubem se na dlouhých jedenáct let rozhodla spojit firma Pegres - výroba obuvi.  Pod těmito křídly a se zkušenějším kádrem se podařilo urvat v základní části 3. příčku. V play-off poté Torpedo přejelo Brno, ale následně v semifinále podlehlo pozdějšímu mistrovi ze Střešovic. V utkání o bronzovou medaili Havířov padl s Vítkovicemi 1:6 a zbyla na něj medaile bramborová. Na zápasy Torpeda si ale našly cestu i tří set osobové návštěvy a přišly také první pozvánky na soustředění České reprezentace. Florbal v Havířově byl zkrátka na vzestupu.

„Poslední rok, kdy jsem věděl, že skončím s hokejem, jsem se chodil dívat na ty padavky, co hrají nějaký florbal, protože tam hrál už brácha Petr. Pak jsem ho i zkusil a nějak jsem u toho zůstal."

Pavel Kožušník přešel z HC Havířov do Torpeda v průběhu sezóny 1997/1998

Torpedo Havířov ve zbrusu nových dresech se sponzorem.

Starší žáci pro sezónu 1997/1998 nasazení nebyli. Podařilo se však poskládat tým žen, kterým se podařil husarský kousek. Ve své první sezóně totiž napodobily své mužské kolegy a postoupily do nejvyšší soutěže. Z té se sice po první sezóně ihned poroučely, ale po odkoupení licence od Jablonce startovaly v 1. lize i nadále. Jenže ani na druhý pokus udržení v soutěži nevyšlo a byla to dosud poslední sezóna žen TH v nejvyšší soutěži.

Klub se následně rozrostl o mužskou rezervu, která vznikla připojením klubu Casino Havířov. Mládež vletěla do soutěží hned se čtyřmi týmy. Junioři si v kvalifikaci zajistili účast v nově se tvořící celostátní souteži. Starší žáci obnovili svou činnost rovnou se svou rezervou a nově vznikli také mladší žáci.

KOMPLETNÍ MLÁDEŽNICKÁ ZÁKLADNA, PRVNÍ MEDAILE

Sezóna 1999/2000 byla z organizačního hlediska pro klub zlomová. Poprvé žlutočerní vyslali na florbalovou Unii přihlášku do všech možných kategorií. V té době ještě neexistovaly kategorie přípravky a dorostenců. Novinkou byl také nový povrch na Slávii, parkety v hrůzostrašném stavu nahradil gumový povrch.

Torpedo vstoupilo do sezóny bez trenéra, ale této pozice se zkraje sezóny zhostil Zdeněk Cepek (otec nejznámějšího florbalisty a havířovského rodáka Radima Cepka). Kolísavé výkony nestačily na lepší, než 6. místo. Zklámáním však bylo vyřazení ve čtvrtfinále s ostravským FBC. Po sezóně došlo k omlazení kádru. S kariérou se rozloučili například Strnadel, Rychtařík nebo Kysučan. Naopak poprvé v historii se do hlavního mužstva dostali odchovanci, konkrétně Gajdoš, Kowal, Michalík a Miroslav Kožušník. Tito účastníci juniorského MS v Německu vlili do žil novou krev a na výsledcích to bylo znát. 4. místo po základní části odpovídalo výkonům a přišlo nezapomenutelné play-off. Ve čtvrtfinále prohráli hráči TH na půdě "eSCéčka" na nájezdy. Na domácí půdě prohrávali 0:3, ale skvělým obratem nakonec otočili i celou sérii. V cestě do finále stál vítěz základní části Sparta Praha. Doma TH vyhrálo překvapivě hladce 5:1. Na půdě pražanů to ještě deset minut před koncem utkání vypadalo na historický postup do finále. Sparta však vyrovnala a vteřinu před koncem rozhodl o vítězství "rudých" Ondřej Vašíček. O den později prohráli havířovští podruhé a celkové zklamání vyvrcholilo prohrou o bronzové medaile s Vítkovicemi poměrem 0:2.

„Bylo vyrovnáno, měli jsme úder před brankou Sparty. Vzali jsme si oddechový čas, ale následná střela se odrazila tak nešťastně, že Vašíček, tehdy hrající za Spartu se dostal do brejku a skóroval. Psychicky zlomení jsme na zvrat v třetím utkání neměli. Ještě dnes, když se o tom bavíme, tak tomu nemůžeme uvěřit."

Roman Kantor, obránce Torpeda Havířov

Z mládežnických celků stojí za zmínku hlavně dvě kategorie. Junioři (1999/2000) skončili na 4. místě, což bylo poslední postupové místo do play-off. V semifinále podlehli pražskému Future, ale v utkání o 3. místo přetlačili FBC Vipers Most na nájezdy a získali pro klub historicky první medaili. Na své výkony navázali i sezónu následující. S dvěmi prohrami a bez remízy získali 40 bodů ze 44 možných. Bohužel to jim v play-off nepomohlo a nepopsatelné zklamání po vyřazení ve čtvrtfinále, kde podlehli Střešovicím 1:2 na utkání (to rozhodující v prodloužení) nepotřebovalo komentáře. Elévové se probojovali společně se svým sokem (1. SC Ostrava) na mistrovství ČR do Ostravy. Zde drtili soupeře za soupeřem, až ve finále podlehli právě 1. SC. Stříbrná medaile předznamenala velký příslib do budoucna.

STŘÍBRNÝ VRCHOL ZAKLÁDAJÍCÍ GENERACE

Při finálových utkáních 2002 se Střešovicemi praskala SH Slávie doslova ve švech.

Trenéra Zdeňka Cepka nahradil do sezóny 2001/2002 jeho hokejový kolega Milan Kubala. Havířov pokračoval ve stejné fazóně jako sezónu předtím. Během základní části přišlo pouze 5 proher, což vykouzlilo 2. místo před vstupem do play-off. Tabulka však byla velice vyrovnaná, když rozdíl mezi 2. a 7. místem byly pouhé 3 body. Čtvrtfinále přidělilo Torpedu pražské Future a ačkoliv žlutočerní začali na půdě soupeře prohrou, na domácí půdě potvrdili roli favorita a byl z toho postup do semifinále. V další přetěžké sérii proti odvěkému rivalovi z Vítkovic to tentokrát nakonec vyšlo. Havířov doma vyhrál obě utkání a ačkoliv venku jedno ztratil, ve čtvrtém utkání po třetí těsné výhře 5:4 přišla historicky první finálová série.

Eufórie pokračovala i na půdě nejúspěšnějšího klubu - Tatranu Střešovice. Po úvodní prohře 3:8, kdy se Torpedo zřejmě rozkoukávalo, o den později vystrčilo drápky a po trefě Kalety z prodloužení se série stěhovala za vyrovnaného stavu do Havířova. Oba dva dny byla sportovní hala Slávie namačkaná až po střechu. Více, než 750 diváků na obou střetnutích je toho důkazem. Návštěva jakoby havířovským svazovala ruce a po sobotní prohře 2:6 a nedělní 0:3 se z titulu mistra ČR opět radovali střešovičtí. 

„Hráči Tatranu jsou už popáté mistři, takže jsou na atmosféru finále zvyklí. My jsme byli hodně nervózní, a to se projevilo na střelbě a zpracování míčku. V normalním utkání by hráči šance, které si vypracovali, určitě proměnili. Dnes byli také perfektní a bezchybní rozhodčí, a tak se opravdu rozhodovalo na hřišti. Hráčům jsem řekl, ať hlavně nejsou smutní, druhé místo je také velkým úspěchem."

Milan Kubala, trenér Torpeda po 4. finálovém utkání 

Sezónu 2002/2003 se poprvé v Česku hrálo tříbodovým systémem. Torpedo tentokrát uhrálo 3. místo po základní části a ve čtvrtfinále si opět poradilo s Futurem. V semifinále se odehrála repríza loňského play-off, v kterém tentokrát Havířov neuhrál ani jedno utkání, byť na půdě Tatranu se opět rozhodovalo v prodloužení. V utkání o bronzové medaile na domácí půdě Torpedo opět nestačilo na Vítkovice a byla z toho tak pouze "bramborová" medaile. Dvě následující sezóny už tak slavné nebyly. V obou případech to nestačilo navíc, než na vypadnutí ve čtvrtfinále s Vítkovicemi, v obou případech 0:3 na utkání. Pomalu ale jistě se také chýlila ke konci kariéra mnoha hráčů, kteří byli u zrodu Torpeda. Úspěchy v mládeži však dávaly Havířovu světlou budoucnost.

Starší žáci, první zlatá medaile v historii Torpeda, mistrovství ČR 2005 v Kravařích.

Mládež, tehdy zejména pod taktovkou trenéra Jochmana sbírala jednu medaili za druhou. Mladší žáci si připsali v letech 2003 (mistrovství ČR v Liberci) a 2004 (mistrovství ČR v Pelhřimově) dvě stříbrné medaile. Paradoxem je, že po roce 2004 byly souboje na celostátní úrovni v této kategorii zrušeny. Vrcholem ale byl rok 2005 (mistrovství ČR v Kravařích), kdy získali starší žáci zlaté medaile, čímž se nesmazatelně zapsali do kroniky klubu. 

Úspěchy sbírali i jednotlivci. Juniorem roku se pro rok 2002 a 2003 stala vycházející hvězda české florbalové scény - Vojtěch Skalík. V roce 2003 se uskutečnilo v Praze juniorské Mistrovství světa, kdy u historicky první reprezentační medaile byli také tři zástupci Torpeda, jmenovitě Martin Hošek, Radek Jantoš a již zmiňovaný Vojtěch Skalík. A o rok později přišel reprezntační úspěch ještě větší. Dospělá reprezentace dosáhla ve švýcarském Curychu na finálovou účast a teprve podruhé v historii narušila finále mezi Švédskem a Finskem. Byť se ani tentokrát nepodařilo svrhnout Švédy z trůnu, jednalo se o obrovský úspěch opět s trojitou účastí Torpeda, kdy bratry Pavla a Petra Kožušníky doplnil mladičký Skalík.

Bratři Pavel a Petr Kožušníkovi obdivují pohár za 2. místo společně s havířovským rodákem Radimem Cepkem.

OBMĚNA KÁDRU, DRUHÉ STŘÍBRO VLAJKOVÉ LODI

Před sezónou 2005/2006 čekala na Torpedo obrovská výzva. Kádr bylo třeba výrazně omladit. Do kádru se tak poprvé podívali hráči brzy končící v juniorech jako Plášek, Kubala, Bezděčík či Berka. A jelikož bylo do hlavního mužstva třeba zabudovat i nadějné juniory Krečmera, Heczka a Jendrišáka, volba na trenérském postu v podobě Ivo Jochmana tak byla zcela logickou, ačkoliv musel předčasně ukončit kariéru hráčskou. Omlazení se také podepsalo na výkonech v základní části. V polovině sezóny navíc přijal švýcarské angažma Pavel Kožušník a tak to stačilo na těsné proklouznutí do play-off a brzké vyřazení s Tatranem Střešovice.

Sezóna 2006/2007 však byla úplně "jiné kafe". Na hostování z ostravského FBC přišel Marek Lébl. Mladí hráči nabití zkušenostmi již nepůsobili v tehdejší Fortuna extralize za otloukánky. A jako bonus po ročním působení ve Švýcarsku se v rozběhlé sezóně vrátil Pavel Kožušník. Nelze také opomenout finálovou účast v poháru České florbalové unie 2006, v kterém Torpedo nestačilo v Brně na Tatran Střešovice.  4. místo po základní části přisoudilo Havířovu opět Vítkovice. Tentokrát se však podařilo modrobílé soky porazit v sérii poměrem 3:1. V semifinále pak Torpedo doslova rozstřelilo v dalším derby FBC Pepino Ostrava a mohlo se těšit na druhou finálovou účast.

Finálová série, opět s Tatranem Střešovice, začala neobvykle (důvodem obsazenosti pražských hal došlo k domluvě klubů) jedním utkáním na půdě pražanů a nabídlo neskutečné drama. Havířov se ujal vedení již v páté vteřině zásluhou Jendrišáka a následně přišlo přelévání z jedné strany na druhou. Torpedo v utkání třikrát vedlo, naposledy dvě minuty před koncem, když se prosadil Miroslav Kožušník. Jenže Střešovice za malou chvíly srovnaly a i přes šance žlutočerných v prodloužení nakonec dokráčely po nájezdech k vítězství. V Havířově, tentokrát na zimním stadionu, se opakoval scénář z roku 2002. Torpedo před sobotní (2345 diváků) a nedělní (3013) návštěvou Střešovicím podlehlo. Elektrizující nedělní atmosféra je však dosud klubovým rekordem na české forbalové scéně. 

„Na Pegres budu vzpomínat v tom nejlepším. Nečekal jsem, že se mi tady bude tak líbit. Bylo to jedno z mých nejlepších angažmá. V klubu byli všichni pohodáři, užil jsem si zde spoustu legrace a taky super sezónu, takže všem díky. Hlubokou poklonu skládám fanouškům. Ze začátku jsem byl zklamaný, ale play-off mě nadchlo, takže jsem mohl mít ve finále zase husí kůži.“

Marek Lébl, předsezónní posila TH, která si po sezóně vysloužila pozvánku do reprezentace a zahraniční angažmá

Momentka z nedělního 3. finálového utkání 2007 na "zimáku" v Havířově.

Torpedo si sice vysloužilo finálovou účastí možnost startu v kvalifikaci na Champions Cup (florbalová obdoba Ligy mistrů), která se odehrála v Liberci, ale také mnohé nepříjemnosti. Smířit se Havířov musel s odchody Michalíka a Lébla do Švýcarska a vlivem několika faktorů nemohli nastoupit například Jendrišák ani bratři Pavel a Miroslav Kožušníkovi. Trenér Jochman přiznal, že vědět tyto události v kádru předem, účast by Torpedo nepřijalo. Nakonec z toho byly dvě vysoké prohry 2:12 se švýcarským Langnau a 1:23 s finským Classic. 

Těmto změnám v kádru odpovídaly i následující dvě sezóny, kdy už Torpedo nemohlo mít takové ambice. Došlo sice k několika příchodům, ale zejména z nižších soutěží z okolních regionálních týmů. Torpedo tak sezónu 2007/2008 obsadilo 8. příčku v základní části a v play-off se opět loučilo ve čtvrtfinále po souboji s Tatranem. V průběhu sezóny došlo i k odvolání trenéra Jochmana. Sezónu poté převzal hlavní mužstvo Libor Pacík, do kádru se vrátil po dlouhých letech ve Švýcarsku Petr Kožušník a zkušenější matadoři opět obklopení mladými talenty měli zahrát více. Bylo z toho však pouze 9. místo a poprvé v historii souboj o záchranu, který Torpedo zvládlo lehce s beznadějným SK FBC Třinec.

Mládež nadále pokračovala ve sbírání medailí. Starší žáci v roce 2007 dokráčeli ke své druhé zlaté medaili, tentokrát na půdě Pelhřimova, kde se odehrávalo mistrovství České republiky. A dosud největší úspěch v kategorii juniorů zaznamenal Havířov v roce 2009, kdy si před domácím publikem poradil s Vítkovicemi a v celkové sérii 3:0 dokráčel k titulu mistra ČR. 

Výkony ve stříbrné sezóně si Pavel Kožušník vysloužil vyhlášení vítězství v kategorii Florbalista sezóny a byl také vyhlášen 7. nejlepším hráčem světa v prestižním a ocěňovaném magazínu Innebandymagazinet. Stal se tak vůbec prvním hráčem z Česka, který se dostal mezi desítku nejlepších. A do třetice v témže roku byli ve Švýcarsku u největšího úspěchu juniorské reprezentace, tedy stříbra, Matěj Jendrišák, Filip Heczko a Jiří Krečmer.

ÚSTUP ZE SLÁVY, RESTART MLÁDEŽE

Špatný výsledek z předchozí sezóny a odchod dalších opor a nadějných hráčů se někde musel podepsat. Kormidla se ujal triumvirát Jan Gajdoš, Ivo Jochman a Libor Pacík. Opětovné příchody povětšinou odpadlíků z ostravských celků tyto díry nezacelily a přišel tak první pád ze superligy. Havířov prvně poslal o soutěž níž Znojmo a následně ve smolné baráži podlehl pražským Bohemians. Torpedo ještě dvě minuty před koncem vedlo, ale brankami Jakoubka v časech 58:52 a 59:41 zamířilo o ligu níž.

„Ke sportu patří i ty smutné vzpomínky a jedna z nich je rozhodující zápas s Bohemians. Celá sezóna byla zvláštní. Když už to vypadalo, že se po úspěšné sérii se Znojmem udržíme, přišla facka. O to větší, že jsem se pod sestup podepsal posledním nešťastným gólem, kdy se po střele do tyče odrazil míček od mých zad do branky. Byl to hrozný pocit poslat Torpedo o ligu níže. Naštěstí jsme se v následujícím roce hned vrátili."

Pavel Kotula, tehdejší brankář v posledním utkání s Bohemians

Bohužel pro Havířov to vyšlo zrovna k 15. výročí klubu. To Torpedo Havířov oslavilo alespoň společenským florbalovým večerem v Kulturním domě Radost. S menšími či většími vynucenými pauzami se dodnes jedna o tradiční společenskou událost v rámci klubu a při organizaci nejlepších ročníků dosahoval prodej až tří set lístků či lehce nad toto číslo.

Havířov se v 1. lize sice moc neohřál a pod křídly trenéra Jochmana vybojoval po ročním působení a finálové sérii s Otrokovicemi rychlý návrat mezi elitu, ale jednalo se spíš o jakousi "labutí píseň". Nesmíme zapomenout, že pomoct Torpedu do play-off 1. ligy přišel také Robert Říčka (pozdější hokejista PSG Zlín, Sparty Praha, Dynama Pardubice, Komety Brno či Vítkovic), jenž nastupoval několik let i v mládeži Torpeda.

Robert Říčka #62, pozdější extraligový hokejista a reprezentant, v souboji s Otrokovicemi.

Zvyšující se konkurence v nejvyšší soutěži a čím dál větší finanční náročnost dovolila Havířovu pouhé dvě sezóny. V té první dokonce došlo Torpedo do play-off, když v závěru základní části zvládlo důležité duely s Futurem a Bohemians, čímž se tak vyhli bojům o záchranu. Ve čtvrtfinále se jednalo o rychlý proces, který Střečovice zvládly ve čtyřech utkáních.

Před samotným play-off však zarezonovala celým sportovním prostředím dopingová aféra týkající se Torpeda. Miroslav Kožušník neprošel kontrolou při duelu 20. kola extraligy v Mladé Boleslavi a 18. února po oznámení výsledku zkoušky dopingová komise ani nepožadovala analýzu B vzorku. Stal se teprve druhým florbalistou v historii s postihem za doping. V roce 2007 jím byl střešovický Marek Deutsch, taktéž za pozitivní test na marihuanu, s trestem stop na 3 měsíce. 

„Rozhodli jsme se pro trest, který bude trvat vlastně celou příští sezonu. První čtyři měsíce z toho čtrnáctiměsíčního trestu jsou neefektivní, protože se nebudou hrát soutěže."

Tomáš Březina, tehdejší šéf disciplinární komise Českého florbalu

Nejmladší z bratrů Kožušníků "vyfasoval" exemplární trest, stop na 14 měsíců a pro klub pěněžitá pokuta v hodnotě 20.000,-Kč. Šlo tehdy o druhý největší postih v rámci sportu v ČR za marihuanu vůbec a praktický konec na vrcholové úrovni pro tehdy osmadvacetiletého druhého nejproduktivnějšího člena žlutočerného týmu a bývalého reprezentanta. 

„Bráchův trest je adekvátní jeho prohřešku. Je to jeho vlastní hloupost. Víc to nechci rozvádět."

Komentář bratra Pavla Kožušníka k aféře, která oběhla všechny přední tuzemské tiskové noviny

Sezónu poté byl již pád nevyhnutelný. Poslední místo v základní části znamenalo nejhorší možnou vstupovací pozici do play-down. Ačkoliv vedení se snažilo udělat impuls v podobě nového trenéra, když vyměnilo lodivoda Jochmana za Jana Holovku, ale ani to nepomohlo. Po sériích pražskými Bohemians a Spartou přišlo loučení s nejvyšší soutěží.

Konkurence nerostla jen v rámci České republiky, ale také v rámci města, což vlivem několika faktorů zapříčinilo, že například do sezóny 2011/2012 přihlásilo Torpedo do mládežnických kategorií z dnešního pohledu ostudných pět týmů. Ať už se jednalo o na městě a v jeho blízkem okolí čtyři konkurenční kluby, podcenění náboru nebo nedostatek trenérů. 

SPOJENÍ SE SLAVII HAVÍŘOV, PÁD DO TŘETÍ LIGY

Po sestupu z nejvyšší soutěže se však dá říct, že se nejednalo o tu nejhorší věc, která se odehrála. Vedení klubu v čele s prezidentem Romanem Kantorem se po dlouhých přemýšleních rozhodlo, že klub nebude startovat ani v 1. lize, ale nakonec a úplně poprvé v historii až v lize 2. 

„Musím říct, že já jsem se s tím rozhodnutím nepřihlásit 1. ligu vnitřně pral hodně dlouho. Nakonec však rozhodla realita a logika nad srdíčkem. Řekl bych, že zhruba vím, jaké mají podmínky hráči v extralize v ostatních klubech. A řekl bych, že jsme rozhodně, přestože si troufám říct, že jsme byli chudý extraligový klub, byli tým s jedněmi z nejlepších podmínek. Bohužel to nebylo vidět na výsledcích. A tak, když se sestoupilo, tak se začaly rojit spekulace, kdo zůstane, kdo odejde a já jsem se sám sebe ptal, za co budeme tu 1. ligu hrát. Nezdá se to, ale 1. liga je dle mě dvakrát tak finančně náročnější pro Havířov, než extraliga. Ono totiž kluci byli zvyklí na nějaký standard a o ten by teď rozhodně přišli. A tak jsem si položil zásadní otázku: Má smysl hrát 1. ligu, když není reálné postoupit zpět do extraligy? Máme prostě smůlu, že v Havířově nejsou peníze. A i kdyby byly, tak tady hráče nenalákáme, protože tady nejsou školy, práce, nic..."

Roman Kantor, tehdejší prezident klubu na otázku přihlášení pouze 2. ligy

Zároveň také došlo ke spojení dvou nejstarších existujících klubů na území města. Torpedo Havířov se spojilo s tehdy zkomírající Slavii Havířov, což vedlo alespoň k navýšení počtu v jednotlivých týmech mládeže a zvýšení konkurence. Klub zasáhla i změna názvu občanského sdružení z Torpedo Havířov na Florbal Havířov, byť v soutěžích startoval pořád pod názvem Florbal Torpedo Havířov. Změnou po dlouhých letech, byť jen kosmetickou, byla změna loga. 

    „Spojení bylo logické vyústění situace vývoje florbalu v Havířově. Tak, jak jsem deklaroval na Valné hromadě, změnil se pouze název občanského sdružení na řekněme neutrální Florbal Havířov, nicméně Slavie do toho vstupovala s vědomím, že nástupnickým klubem bude Torpedo. Taky jsem vysvětloval, proč je dobré změnit název sdružení na neutrální. Čili duch Torpeda stále žije a kdo si myslel, že ho tímto zabijíme, tak je mimo. Já jsem ten poslední, co by chtěl rušit Torpedo."

    Roman Kantor naopak ke spojení a přejmenování klubu

    Florbal Torpedo Havířov tak do sezóny 2013/2014 poprvé v historii nastoupil až do třetí nejvyšší soutěže. Tehdejší 2. liga divize IV se hrála ještě bez play-off a vzhledem k tomu, že po sezóně došlo k reorganizaci soutěží, bylo tehdejší 3. místo dostačující pro účast v Národní lize, která se ze čtyř divizí zúžila na pouhý západ a východ. 

    Alespoň malou záplatou byl na delší dobu poslední úspěch mládeže, konkrétně juniorů, kteří pod vedením trenéra Strnadela dokráčeli jako nováček nejvyšší ligy až do semifinále a díky lepšímu umístění po základní části jim připadly bronzové medaile, jelikož utkání o 3. místo se tehdy nehrálo. Individuální úspěch zaznamenal člen kádru, Adam Delong, který byl zvolen juniorem roku pod hlavičkou Torpeda, ale jedná se o odchovance nedaleké Horní Suché.

    Týmová fotka bronzového týmu po prohraném semifinále.

    V polovině sezóny 2014/2015 vyměnil trenéra Kantora Filip Kubíček, kterého si prakticky hráči vybrali ke kormidlu sami. Dosud vedl pouze kategorie mládežnické, žen či juniorek. Jasným cílem bylo pokusit se probojovat zpět do 1. ligy. Celou sezónu bojovali zlutočerní jen s jedním soupeřem, kterým byl MVIL Ostrava, s nímž se nakonec střetli i ve finále národní ligy skupiny východ, kde nestačili poměrem 1:3 na utkání.

    Postup do 1 .ligy tedy přišel až sezónu následující, během které navíc přišla i změna návratu loga na původní značku TH. Havířov vyhrál základní část vcelku suverénně a v play-off postupně přes Petrovice, Aligators Klobouky a Opavu mohl slavit vítězství v národní lize a návratu do vyšších pater českého florbalu.

    Nekvalitní, přesto jediná dochovaná fotka po postupu do 1. ligy v Opavě.

    JENDRIŠÁK UKÁZAL PARŤÁKŮM Z LINKÖPINGU, KDE VYRŮSTAL

    Ještě před zahájením sezóny zažil Havířov výjímečnou událost. Nejúspěšnější odchovanec Torpeda, Matěj Jendrišák, po přestupu do švédského Linköpingu zažil ve švédské Superlize dvě Superfinále. Ačkoliv ani jedno nedopadlo se zlatou tečkou, jednalo se o vynikající úspěch, za kterým Linköping táhl z pozice lídra kanadského bodování celé soutěže. V té době teprve pětinásobný vítěz ankety Florbalista roku díky svým vztahům zařídil, že se Linköping vydal na víkendové soustředění v druhé polovině srpna právě do Havířova. V plánu byly dvě utkání s reprezentací ČR, ale po zásahu České florbalové unie se tyto utkání nesměly oficiálně uskutečnit. 

    V Havířově se tak odehrály dvě utkání neformální, pouze s výběrem českých hráčů, které však stejně vedl reprezentační trenér a taktéž havířovský rodák Radim Cepek. Společně s nejlepšími hráči České republiky přicestovali do Havířova s Linköpingem také spoluhráči Matěje, další odchovanec Torpeda Jan Binder, reprezentant Milan Tomašík a slovenský reprezentant Lukáš Řezanina. Jelikož se akce nesměla nikde propagovat, což byla velká škoda, do hlediště se tak dostali zejména pouze členové klubu. 

    Matěj Jendrišák se spoluhráči rozdával po utkáních fotografie a podpisy.

    PRVOLIGOVÁ ÉRA, KRŮČEK OD SUPERLIGY A PÁD

    První sezónu po postupu (2016/2017) se Havířov rozkoukával a byla z toho účast v předkole play-off. Přes Svitavy narazili havířovští na favorita a pozdějšího vítěze i postupujícího z Ústí. Série však byla napínáavá a rozhodla se až v 5. utkání. Torpedo tak nedalo svou kůži lacino. Hráči, kteří tvořili kostru týmu po návratu do 1. ligy, měli dlouhodobé zkušenosti i ze superligy. Pavel Kožušník, Varta, Krečmer, Bezděčík, Plášek a další doplnění o z 90% odchovanci vlétli do druhého ročníku jako uragán. Až nečekaná výhra v základní části znamenala nejlepší možnou výchozí pozici do play-off. Čtvrtfinále a semifinále s bývalími soky z národní ligy, Petrovicemi a MVILem vyvrcholilo finálovou sérii s Královskými Vinohrady. Ti vstupovali do play-off až ze 7. místa, ale přesto Torpedo přetlačili v pětizápasové sérii. Havířov měl možnost reparátu v baráží s Bulldogs Brno, ale uhrál pouze jedno utkání a udržení v superlize připadlo Brnu. 

    Po sezóně se u mužstva rozhodl skončit trenér Kubíček a přijal nabídku konkurenčního 1. SFK Havířov k trénování mládeže. Nahradila ho ve funkci legenda klubu Pavel Kožušník, který měl před sebou nelehký úkol, navázat na těsně zavřené dveře superligy, na které Torpedo bušilo do poslední chvíle. 

    „Na začátku sezony to tak moc nevypadalo, že bude tak úspěšná. Dokonce po prohraném pohárovém utkání mi hrozilo, že mě z pozice trenéra odvolají. Dokonce jsem i na pár domácích utkáních viděl trenéra, který mě měl vystřídat. Ale nakonec se vše rozběhlo a začalo se vyhrávat a nálada se uklidnila. Kdo by si pomyslel, že v polovině sezóny budeme na čele tabulky, kterou jsme uhájili až do konce základní části. Ale jak se říká, v play-off se vše maže. Ve finále jsme to měli urvat, ale je to sport."

    Filip Kubíček, trenér Torpeda po svém položení funkce shodnotil svou poslední sezónu

    Došlo také k další obměně kádru, kdy zejména starší hráči nechtěli 1. lize obětovat tolik času vlivem náročnosti cestování. Přesto se Havířov držel v klidném středu tabulky a následné vyřazení s vítězem základní části, pražskými Black Angels, tak jistě nebylo zklamáním.

    V 1. lize proběhlo několik havířovských derby se Slovanem, které diváky velmi přitahovalo.

    Následující dvě sezóny, tentokrát už pod taktovkou bývalého dlouhodobého hráče Hynka Pláška není třeba z výsledkového hlediska komentovat. Obě byly z důvodu vypuknutí pandemie koronaviru 19 předčasně přerušeny a výsledky prakticky anulovány. Ani v jedné sezóně nedošlo k ukončení první části play-off, v té druhé dokonce ani dohrání první poloviny základní části. 

    K zásadní změně stojící za zmínku však došlo, jelikož se vedení klubu během způsobené pauzy rozhodlo i úředně vrátit k původnímu názvu a občanské sdružení opětovně neslo oficiálně značku Torpedo ve svých listinách. Stalo se tak před druhou "koronavirovou" sezónu 2020/2021. 

    Návrat po této koronavirové pauze, která proběhla všemi sporty, kategoriemi a kluby napříč republikou, respektive světem nebyla šťastná. Torpedo po 12. příčce v základní části sice zvládlo první kolo play-down s Jaroměří, ale v následné baráži s Rožnovem pod Radhoštěm se s 1. ligou zase rozloučilo. 

    NÁVRAT DO 1. LIGY, SPOJENÍ S 1. SFK A NOVÁ KLUBOVÁ IDENTITA

    Kormidla se po pádu do Národní ligy ujal další z mnoha trenérů z mládežnického "chovu" Torpeda, Lukáš Pěgřimek. Ten dovedl kádr složený zejména z odchovanců k 2. místu v základní části za Opavou. V play-off si ve čtvrtfinále poradili žlutočerní s Pelhřimovem, ale v semifinále nestačili na rozjetou a dobře naladěnou Kopřivnici. Postupové brány tak zůstaly uzavřeny. Po sezóně navíc dostal trenérskou nabídku ze švýcarského Aligator Malans a po jedné sezóně se s rolí hlavního trenéra mužů rozloučil. 

    Následující sezónu to však již vyšlo. Vedení klubu vsadilo na Rostislava Kohúta, který měl zkušenosti ze Superligy z laviček Bulldogs Brno či Vítkovic. Největší překážkou během sezóny byla Havířovu opět Kopřivnice, která odmítla přijmout postup o soutěž výše. I v play-off si na ní havířovští opět vylámali zuby poté, co vyřadili Petrovice a Zlín. V následné baráži s čelákovickou Orkou však slavili havířovští návrat do 1. ligy. 

    Po dlouhých jednáních se našla společná řeč zástupců Torpeda a 1. SFK Havířov, které se zaměřovalo hlavně na mládež. Výsledkem tak bylo spojení obou klubů, kterému předcházely nejen společná jednání, ale i společné projekty například v rámci turnajů ještě před spojením. Ruku v ruce s tím přišel již spojený projekt s představením nové klubové identity. 

    "Chceme hrát v Havířově s Tatranem, Spartou a chceme je porážet. Teď už s jistotou víme, že téměř všichni chceme být u toho. Je čas vybudovat velký a silný tým mladých perspektivních hráčů, abychom toho byli schopni co nejdříve dosáhnout nejen v dorostech nebo juniorech, ale také v mužích. A mít v názvu Torpedo se bude hodit."

    Tomáš Ficenc, předseda 1. SFK Havířov po spojení

    Spojení se prakticky ihned projevilo i na kvalitě mládežnických celků. Došlo k vytvoření kvalitní mládežnické trenérské složky, vytvoření A i B týmů prakticky ve všech kategoriích a tyto věci se následně projevily i na hřišti. Junioři si v kvalifikaci vybojovali postup do nejvyšší CE ligy a na celostátní úrovni se neztratili ani mezi tradičními baštami z Prahy, Boleslavi či Slezska. Výsledkem pak bylo famózní tažení vyřazovacími boji. Postupně vyřadili v osmifinále Kladno, ve čtvrtfinále Mladou Boleslav a v semifinále velmi překvapivě víteze základní části, pražský Chodov. Stopku jim tak vystavil až ve finále Tatran Střešovice, který sice v základní části skončil za Havířovem, ale formu na play-off vyladil nejlépe ze všech. Po dlouhých letech se také ke slovu dostali starší žáci. Před sezónou se sice na půdě Českého florbalu rozhodlo o zrušení mistrovství ČR v této kategorii, ale poté, co na regionální úrovni nenašli přemožitele dostali do Prahy pozvánku na "neoficiální MČR" pod názvem Turnaj budoucích mistrů, který s přehledem bezkonkurenčně ovládli. 

    Stříbrní junioři 2025 po finálové sérii na půdě Tatranu Střešovice.

    ....pokračování přístě. 

    #THvSRDCI

    Galerie - Sezóna 1995/1996

    Galerie - Sezóna 1998/1999

    Galerie - Sezóna 1998/1999 (junioři)

    Galerie - Sezóna 1999/2000

    Galerie - Sezóna 2000/2001

    Galerie - Sezóna 2001/2002

    Galerie - Sezóna 2002/2003

    32_20250625_080633.png