Jak vzpomínáš na své začátky, jak ses k florbalu dostal?

K florbalu jsem se dostal přes Juru Staňka. On byl takový pionýr florbalu v Havířově. V té době jsem skončil s hokejem a měl jsem potřebu se pravidelně hýbat, takže jsem se zeptal, co to s sebou nosí za "patyky" a co s nimi dělají. Pak už jsem se zapojil a postupně se seznámil s jinými bývalými hokejisty a pozdějšími zakladateli Torpeda. Postupem času se totiž ukázalo, že mentalita hokejistů je jiná, než mentalita pravidelných návštěvníků odpoledního až večerního klubu Charlie, takže se tehdejší Slike rozdělil. Myslím, že se přihodily i takové nepříjemnosti, že se ze šatny ztratily věci. Nevím teda přesně, co všechno, ale určitě vím, že jsem jednou po turnaji musel domů jen v botách, bez ponožek. A ty jsem si nezapomněl, ani mi je nikdo nechtěně nepřibral. To byl takový vrchol před rozdělením Slike.

Jak ses dostal do Torpeda a jak na to vzpomínáš, popřípadě nějaký zážitek spojený s tím?

Jak už jsem psal, Torpedo má své začátky ve Slike, kde jsem se se zakladateli setkal. Nebyl jsem jim nepříjemný, takže při myšlence na nový klub jsem byl dotázán, jestli půjdu do toho s nimi, nebo jestli se řadím mezi pouliční rváče a lvy "Čárlíka". Takže přestože jsem první sezónu za Torpedo nehrál, jelikož jsem se vrátil na rok k hokeji, byl jsem občas přizván k posezení, kde jsem spolurozhodoval například o našem názvu. Ale byl jsem pro jiné jméno, myslím, že ruku jsem zvedl pro Sbornou. Po roce jsem skončil s hokejem a v první sezóně jsem ještě stihl poslední turnaj. I když jsem se o postup vůbec nezapříčinil, slavil jsem ho jako bych byl nejvěrnějším členem kádru i managementu.

Jaké byly tehdy podmínky na florbal v Havířově?

Podmínky pro florbal byly hodně bídné. Nejdříve jsme trénovali na zimním stadioně. Myslím, že spousta lidí ani neví, že tam tehdy byla tělocvična. Byla však malá, takže se hrálo pouze tři na tři, bez brankářů. Později jsme se přesunuli na Junáckou a na elektroprůmyslovku. Velikost těchto hal odpovídala hře čtyř proti čtyřem, takže to pořád ještě neodpovídalo normální hře. Občas jsme navštívili Slávii, ale ta vzhledem ke stavu prken, které tehdy tvořily povrch, nebyla pro florbal, nebo minimálně pro hru po zemi ideální. Myslím, že kdyby tehdy ty parkety nebyly nahrazeny gumou, unie by nám nedovolila v téhle hale hrát. Nejednou někdo po pádu odešel s několikacentimetrovou třískou. Taky jsme trénovali na krytém bazéně, tam zase nebyla možná imitace mantinelů a parkety připomínaly spíše ledovou plochu než palubovku, takže ani tam jsme ideální podmínky pro florbal nenašli. Zatím jsem si jen ztěžoval, ale je mi jasné, že bez těchto podmínek a možností by se florbal v Havířově objevil o několik let později. A tehdy ani tak nešlo o výkonnostní sport a výsledky, byli jsme výborná parta, která se ráda scházela, trochu se hýbala a pak to u piva probrala. Dalo by se říct, že tehdy byl florbal prostředek, který nám umožnil se z určitého důvodu scházet, aniž by některým jejich přítelkyně mohly vyčítat, že jenom chodí na pivo.

Bratry jsi k florbalu dostal ty?

Tak to nevím. Spíše ne. Byl jsem první, který hrál, ale nějaké rozhovory ani přemlouvání neproběhlo. Všichni jsme dříve hráli hokej a nějakým způsobem jsme všichni potřebovali sport. No a florbal byla přijatelná volba. Spíše takový ten dalo by se říct "domino-efekt".

Co tvá první extraligová sezóna, jak na ní vzpomínáš a vůbec jak bylo těžké hrát jako nováček extraligu?

První extraligová sezóna byla typicky nováčkovská. Všichni jsme byli hokejisti, což jsme pravděpodobně dokazovali i na hřišti a rozhodčí nám to dokazovali dvakrát tolik. Hlavně Černý s Janouškem nám dávali najevo, kdo je na hřišti pánem. Možná, že jsme opravdu hráli nefér, nováčkovská daň mi přesto připadala vysoká. Tu jsme si vyžrali i ohledně výsledků. Po polovině sezóny jsme byli jasně poslední se třemi body. Hra nebyla špatná, ale často jsme těsně prohráli, což bylo deprimující. V odvetách jsme už štěstí přinutili, aby se otočilo na naši stranu. Vím, že poprvé, kdy jsme ve dvojkole získali čtyři body, šli jsme všichni do Country, kde jsme to řádně oslavili. A pak se to stávalo téměř s železnou pravidelností. Odehráli jsme skvělou druhou část sezóny a zachránili se. Což jsme pravděpodobně taky řádně oslavili.