​​​​​​V dalším článku přinášíme rozhovor s Filipem Kubíčkem, který se po letech opět vrátil do klubu jako trenér juniorů. Po spojení klubů tak Torpedo přivítalo do svých řad zpět člověka, který se dlouhodobě věnuje trénování a za svou kariéru potkal spoustu známých trenérů, od kterých mohl čerpat informace a získávat inspiraci pro svou práci s hráči. O které se jednalo a nejen to se dozvíte v jeho odpovědích níže.

• Ahoj Filipe, na začátek tě poprosím o shrnutí Tvé trenérské kariéry. Jak ses k trénování dostal a koho jsi během své cesty potkal, kdo Tě inspiroval?

První oslovení k trénování přišlo od mého souseda a kamaráda, který hrál za Torpedo juniory B s tím, že jim tam chybí trenéři. Neměl jsem žádné povědomí o trénování, i když jsem sám hrál florbal. O den později projevil zájem o trénování i Ríša Michalík (hráč Torpeda), ale tehdější předseda klubu Richard Strnadel mu oznámil, že trenérem budu právě já. Kromě různých seminářů a návštěv extraligových klubů, jsem postupně potkával trenérské persony jako Radomír Mrázek, Mika Ahonen (trenér SSV Helsinky) , který mi dal naprosto nový náhled na trénování. Dalšími byli Lukáš Hrubý, Roman Janda, Ivo Šindler, se kterými jsem prošel trenérskou licencí B. Své poznatky jsem si obohatil o nové trendy, informace o regeneraci, mentální věci a nebo skladbu tréninkových jednotek.

• V posledních letech jsi působil v klubu 1.SFK u kategorie juniorů. S juniory pokračuješ po sloučení také v Torpedu. Jaké je Tvé očekávání co se týče nárustu v počtu hráčů a práce s nimi? 

Nárůst hráčů je obrovský, momentálně je na tréninku skoro 30 hráčů, což je pro hráče skvělá konkurence. Je to skvělá parta kluků, kteří na sobě dřou. Nejen s nimi, ale i s rodiči, máme dobré vztahy a cením si tohoto propojení. Kam to dotáhneme, to ukáže čas :) Ale už teď je to spolupráce, která mě moc baví.

• Co očekáváš od samotného spojení klubů? Máte již nějakou vizi a ambice?

O vizích klubu jsme se začali bavit již od prvních schůzek, kde padl návrh o spojení. Primárně jde o postup mužů do Superligy a propojit celý klub od mužů, přes juniory až k samotné přípravce, což jde ruku v ruce s kvalitním zázemím. V rámci toho jsme v neustálém kontaktu s dalšími trenéry, zejména s Rosťou Kohútem.

Cílů na novou sezónu máme hned několik. Jednoho se nám povedlo docílit o uplynulém víkendu a tím byl postup z kvalifikační části soutěže juniorů do té nejvyšší a tam se setkávat s týmy jako Tatran, Bohemka, Sparta, Boleslav, Vítkovice tak, aby hráči rostli. Mají možnost hrát utkání také v divizi a odehrát tak velkou porci zápasů, což je za mě u florbalového hráče priorita.

• V článku jsi byl zmíněn, jako jeden ze stavebních kamenů trenérského týmu a jedním z nejlepších trenérů v republice. Cítíš nějaký tlak, případně připravuješ se nějak speciálně?

Určitě se necítím jako jeden z nejlepších trenérů v republice, protože se stále učím a inspiruji u dalších trenérů, ale netajím se tím, že bych jím rád jednou byl. Tlak na sebe vytvářím spíše sám tím, že si nastavuji vždy ty nejvyšší možné cíle.  

• V případě, že by Tě někdo z florbalového prostředí neznal, prozraď nám, kterou jednou vlastností by ses charakterizoval v soukromí a jakou naopak v trénování.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel a je to docela těžké. I když se snažím být kamarádský, hodně lidí si myslí, že jsem od pohledu arogantní. Na to už upozorňovala manželka, že když přemýšlím, vypadám hrozně důležitě. Vždycky ale rád pomůžu druhým, když můžu. V trénování jsem možná někdy nepříjemný, ale kluci mě znají a ví, že hlavním důvodem je to, že od nich i od sebe očekávám to nejlepší. Občas to sice nějakou svou reakcí přeženu, ale umím to vykompenzovat i tak, že se občas poleví, když je to potřeba - jsme jen lidi. Tudíž jako vlastnost v rámci trénování bych u sebe nazval cílevědomost a pracovitost.

Kamarádský, rodinný. Tak bych se charakterizoval v soukromí. Je pro mě priorita trávit se svou rodinou co nejvíce času.

• Vzpomněl by sis na nějaký nejvtipnější/nejkurióznější moment za celou svou florbalovou kariéru?

Je toho za tu dobu opravdu hodně, ale nejvíce se toho rodilo na Czech Openu, kde byly ty příhody opravdu velké. Například se nám opil jeden brankář, který dnes chytá momentálně v Superlize, proto nebude jmenovat :) S klukama jsme ho vzali pod ramena přes Karlův most, kde to pokřtil poprvé. Každopádně se mu podařilo zburcovat celou tramvaj, kterou křtil vesele dál a všichni cestující mu k tomu podávali vodu.

Mohl bych vzpomínat asi celý den na situace a příběhy, které nás dostávaly do kolen, ale některé věci by přece jen měly zůstat v kabině.

Děkuji za otázky, těším se na spolupráci a případné další rozhovory během nové sezóny.